životopis

• Narodil se 10.05.1953 jako třetí dítě kurdského právníka Ahmeta Uzunoglu. Jak z otcovy, tak z matčiny strany byly obě jeho babičky "siroty" arménské genocidy. Tyto arménské děti byly zachráněny ze strany jeho praprarodičů před genocidou a následně provdány za jeho dědy.
• Již ve střední škole se - podobně jako všichni jeho příbuzní - angažoval v různých hnutích bojujících za základní práva Kurdů v Turecku.
• 1970 po maturitě - příjezd do Paříže
• 1971 - studium francouzského jazyka na Institut de Touraine
• Březen 1971 - vojenský puč v Turecku, pro něj i pro jiné - nemožnost převodu devizových prostředků z Turecka za účelem studia
• 1972 - s pomocí posledního kurdského prince K. Bedir Chana získání stipendia pro studium v ČSSR
• 1972 - studium českého jazyka a odborná příprava při Universitě Karlově v Mariánských Lázních
• 1973 - 1979 studium Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze
• přátelství s diskriminovanými a pronásledovanými lidmi z řad českých adventistů
• 1975 - Začal přednášet o "biblické zemi" v různých adventistických modlitebnách na území ČSSR, v součinnosti s (dnes již prof. MUDr.,Dr.Sc.) Pavlem Martáskem.
• 1976 - Organizoval hladovku na velvyslanectví Švédského království v Praze, při které on a další kurdští studenti protestovali proti zahraniční politice Husákovy éry, spojené s podporou režimu Sadáma Hussaina v Iráku.
• 1976 - přátelství s pozdějšími signatáři Charty 77, jako : Prokopem Voskovcem, Tomášem Vrbou, Jiřím Hanzelkou, Jaroslavem Kořánem aj.
• 1976 - Založil s pomocí přátel z řad adventistické církve v ČSSR nepovolené kurdské nakladatelství ARARAT, kde vydal několik knih, brožur, plakátů a letáků.
• 1977 - přátelství s MUDr.ing.Vladimírem Štichem a doc.MUDr.Milanem Kalábem
• 1978 - Spoluzakládal kurdský "Půlměsíc", obdobu Červeného kříže.
• Podzim 1979 - Byl vyhoštěn z ČSSR.
• Příjezd do Paříže. Získal ze strany francouzské vlády stipendium pro výzkum na Pasteurově Institutu. Angažovala se pro něj "Asociace France-Kurdistan", jejímiž členy byli - mimo jiné - filozof J.P.Sarter, A.Kastler, L.Schwartz, G.Chaliand, S. de Beauvoir.
• Prosinec 1979 - Byl přijat představiteli Mezinárodního Červeného kříže v Ženevě - společně s významným německým právníkem prof. Mönchem - jako předseda delegace Kurdského půlměsíce.
• 1979 - angažmá v organizaci "Lékaři bez hranic" (v té době byla ve fázi zrodu)
• Začátek března 1980 - odjezd do Iránu jako lékař "Lékaři bez hranic". Následně za ním přijel jeho přítel doc.MUDr.Ing. Vladimír Štich, který se po 5 týdnech vrátil zpět do ČSSR. MUDr.Y.Uzunoglu založil v Iránu několik lazaretů.
• V Iránu zůstal až do konce září 1980.
• Říjen 1980 - v Iráku jako lékař "Lékařů bez hranic"
• Listopad 1980 - Turecká vláda mu za jeho angažmá v Iránu a Iráku v rámci činnosti organizace "Lékaři bez hranic" odebrala jeho cestovní pas. Filmy natočené o jeho aktivitách v Iránu a Iráku odvysílalo v té době 32 televizních stanic na světě.
• Zůstal v SRN jako politický uprchlík, nemohl se již bez cestovního pasu vrátit do Francie.
• 1981 - status politického uprchlíka v SRN, studium německého jazyka
• 1982 - Začal pracovat jako lékař v SRN.
• Začátek spolupráce s Amnesty Intenational v SRN, se Společností pro ohrožené národy, přednášel o porušování lidských práv a o vojenské diktatuře v Turecku, o Iránu Ajatolláha Chomejního, o Iráku Sadáma Hussaina, a publikoval…
• 1983 - Se svým bratrancem prof.Kendalem Nezanem a s pomocí francouzské vlády, osobně ministra kultury p. Jacka Langa (za prezidenta Mitteranda), byl u zrodu prvního kurdského institutu v dějinách Kurdů, a sice "Institute Kurde de Paris".
• V tomtéž roce založil podobný institut ( Kurdisches Institut ) v SRN, jehož byl MUDr.Y.Uzunoglu ředitelem. Kurdisches Institut v SRN byl pod patronátem pana Laurenta Schwarze - významného francouzského matematika, Alfreda Kastlera - nositele Nobelovy ceny za fyziku, prof.Eduarda Leemanse - předsedy belgického parlamentu a rektora louvenské university, a Hanse Oskara Vetera - předsedy Světových svobodných odborových organizací a poslance Evropského parlamentu. Tento institut dostával finanční podporu německé federální, ale i zemských vlád. Mezi členy tohoto kurdského Institutu v SRN byli například: Heinrich Böll, prof.Ingeborg Drewitz - víceprezidentka něm. PEN-klubu, G.Engelman - předseda Německého svazu spisovatelů, G.Baum - federální ministr vnitra, Jo Leinen - ministr pro životní prostředí v Sársku a nyní poslanec v Evropském parlamentu, JUDr. Hoffkes - poslanec za CSU v Bundestagu, Rut Zutt - poslankyně SPD v Bundestagu, Petra Kelly - poslankyně strany Zelených v SRN, Roland Voigt - poslanec strany Zelených v Bundestagu a dalších 26 poslanců ze všech politických stran, zastoupených ve federálním shromáždění v SRN.
• 1986 - Spoluúčinkoval při založení kurdské knihovny v New Yorku a přednášel v řadě míst v USA.
• 1986 - zbaven občanství Turecka
• 1987 - Projektoval kurdské vysílání rozhlasové stanice RADIO MONTE CARLO, vysílající na všech vlnách, stanice, kterou bylo možno jako jedinou poslouchat všude na světě ( což realizoval prostřednictvím protestantské církve); zde i účinkoval. Kurdština byla v té době zakázaným jazykem v Turecku.
• 1987-1988 přednášky po celé Evropě o Kurdech, o lidských právech, o kulturních právech menšin, o právech Romů, o nutnostech poskytování psychoterapie osobám mučených v diktátorských zemích apod.
• Koncem r. 1988 se stával čím dál tím více terčem útoků islámských fanatiků z Iránu a Turecka, turecké fašistické strany a v neposlední řadě zastánců Sadáma Hussaina - viz: německý tisk z té doby.
• Koncem 1988 - návrat do medicíny… současně založení první obchodní společností, od níž očekával možnosti financování svých "nepopulárních" publikací
• 1989 - první konflikt s podnikem zahraničního obchodu ČSSR, při němž zjistil, že tento podnik okrádá stát a financuje rozvratné aktivity v západní Evropě i v Turecku. O tom informoval v červenci 1990 osobně tehdejšího šéfredaktora Lidových novin.
• Prosinec 1989 - účast na oslavách "sametové revoluce" v ČSSR
• 1990 - na žádost některých jeho přátel z Charty 77 - aktivní účast v boji proti zločincům obchodujícím s utečenci. Ve 4. čísle Respektu uveřejnil k té otázce článek …atd.
• Září 1990 - založení pobočky jeho obchodní společnosti (působící v SRN), v ČSFR.
• Jako první soukromá firma vůbec na území ČSFR uskutečnil vývoz 650 motorových vozidel za 8 týdnů do Turecka a obstaral "přítok" devizových prostředků do ČSFR (díky svým obchodním aktivitám).
• 1991 - Organizoval pravidelně v Paláci kultury v Praze mezinárodní semináře k ekonomickým reformám v ČSFR, kde stálým přednášejícím byl - mimo jiných -dnešní prezident ČR, prof.Václav Klaus. Tyto akce financoval ze svých prostředků.
• 1991 - Uveřejnil desítky článků (v tisku ČSFR), týkajících se ochrany a obrany lidských práv na světě.
• 1992 - S jeho výraznou pomocí došlo k podpisu bilaterální smlouvy mezi ČSFR a Tureckou republikou, týkající se spolupráce v oblasti boje proti organizovanému zločinu. Přestože nebyl občanem žádné z obou zemí, považoval takovou pomoc za svou povinnost.
• 1993 - Poprvé po 23 letech směl navštívit Turecko jako turista. V minulosti byl kvůli svým aktivitám ve prospěch Kurdů zbaven občanství Turecka.
• 1993 - spoluautorství knihy " Ekonomické perspektivy České republiky" společně s dnešním prezidentem prof.Václavem Klausem, R.Salzmanem a dalšími osobnostmi ČSFR z oblasti ekonomiky.
• 1993 - Založil další obchodně-výrobní společnosti, a to jak v ČR, tak i v SRN a v Turecku.
• Srpen 1994 - podpis významné smlouvy s firmou ŠKODA-Praha. Jeho společnost se podpisem této smlouvy stala výhradním zástupcem ŠKODA-Praha na celém středním východě.
• Září 1994 - Byl zadržen příslušníky Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.
• Zůstal 2,5 roku - tedy nad rámec zákonné lhůty - ve vazbě, v bezpečnostní cele bezpečnostního patra Vazební věznice Ruzyň. V průběhu vazby byl soustavně týrán.
• Podzim 1996 - Bylo mu uděleno občanství SRN. (Dokument o tom mu byl předán v bezpečnostní cele vazební věznice.)
• Jaro 1997 - propuštěn z vazby
• Květen 1997 - návštěva rodiny v Turecku
• Červen 1997 - Byl na něj uvalen zákaz vycestování z TR.
• Říjen 1997 - zrušení zákazu vycestování z TR
• V r. 1998 pokračoval v podávání podnětů k trestnímu stíhání proti příslušníkům Policie ČR, pracovníkům Státního zastupitelství a jiným. Byl podpálen jeho dům, opakovaně ničena jeho vozidla…
• 1998 - 2007 boj za spravedlnost a očištění jeho jména - viz chronologie CAUSY
• Červen 2006 - Nadace Charty 77 mu udělila Cenu Františka Kriegla
• Červenec 2007 - Městský soud v Praze ho po třinácti letech v plném rozsahu očistil ze všech obvinění.

          Yekta Uzunoglu je členem PEN-klubu, je ženatý, má dvě děti.

• Úvod

• Životopis

• Vyd. - publ. čin.

• Galerie

  • foto - společenské
  • foto - soukromé
  • karikatury z vazby

• Causa

  • shrnutí případu
  • dopisy - úst. činitelé
  • interpelace PSP ČR
  • zvukové záznamy
  • různé

• Média

• Kontakt

odkazy

 

---

---

---

---

---

---